Zpracovali:. Eduard Stehlík, Míla Sýkora
Přehled významných životních dat:
Jaroslav Hašek (* 30. 4. 1883 Praha, + 3. 1. 1923 Lipnice nad Sázavou)
1899 - 1903 Obchodní akademie
17. 2. 1915 odveden v Praze, zařazen k 1. náhradní rotě IR 91 v Českých Budějovicích,
náhradní prapor 91. pluku přesunut do Mostu nad Litavou (Bruck 30 km od Vídně),
zařazen do 11. pochodové setniny (velitel Oblt. Rudolf Lukáš)
XII. pochodového praporu - velitel hejtman Sagner, odjezd na ruskou frontu, zde upadl dne 24. 9. 1915 do zajetí (v Halíči).
Do léta 1916 v ruském zajetí (tábor Dárnice u Kyjev), přihlásil se do čs. legií v Rusku,
29. 6. 1916 přidělen k záložní rotě v Kyjevě, lékařskou komisí prohlášen za neschopného řadové služby, zařazen jako písař ke štábu 1. čs. pluku Mistra Jana Husa
12. 7. 1916 odveden od pluku a přeřazen ke Správě čs. spolků na Rusi. Působil jako
emisař náborové komise v Kyjevě - agitoval v zajateckých táborech pro vstup
do čs. legií.
V Rakousko-Uhersku proti Haškovi soudní řízení pro vlastizradu.
23. 4. 1917 Hašek přeložen za trest zpět k pluku, zařazen jako prostý střelec k 7. rotě
1. pluku,
1. pluku,
4. 5. 1917 ke spojovacímu oddílu čs. brigády,
17. 5. 1917 ke kulometnému oddílu záložního praporu,
24. 5. 1917 ke kulometnému oddílu 1. pluku,
2. 7. 1917 se zúčastnil bitvy u Zborova a následných postupových bojů čs. střelecké brigády,
15. 7. 1917 přidělen do kanceláře 1. pluku
říjen 1917 sekretář plukovního komitétu - spolupráce s časopisy "Čechoslovan" a "Čs. voják",
15. 11. 1917 přidělen do redakce "Čechoslovana" až do 24. 2. 1918, kdy vyšlo poslední číslo - spolupracovník redakce (kritizoval v něm např. zrušení vánoc, které provedli bolševici), autor řady protibolševických článků - zejména v prosinci 1917 a v lednu 1918.
Při ústupu čs. legií z Ruska se rozhodl pro setrvání v Rusku k čs. jednotkám se nepřipojil - tedy fakticky dezertoval.
Koncem února 1918 přešel Hašek do řad "Československé sociálně-demokratické strany dělnické v Rusku".
Od poloviny března 1918 spolupracoval s moskevskou skupinou českých a slovenských komunistů (do Moskvy přijel v 1. polovině března).
V březnu 1918 se také stal členem Bolševické strany (přesné datum vstupu do strany není možno zjistit, nikde není uvedeno).
Pro komunisty představoval Hašek vítanou posilu, protože byl dokonale obeznámen se životem v legiích, o kterém do té doby komunisté vůbec nic nevěděli.
Počátkem dubna 1918 oznámil oficiálně pobočce Československé národní rady na Rusi vystoupení z čs. vojska (legií). Moskevská pobočka OČSNR jeho dopis obdržela dne 8. 4. 1918.
Duben 1918 - rozsáhlá agitace moskevských komunistů v legiích, hlavně v Penze, od 12. 5. 1918 vydáván v Penze časopis "Československá rudá armáda", do kterého od samého počátku Hašek přispíval.
V dubnu 1918 přijel Hašek do Samary. Zde spolu s českými komunisty zřídil "České vojenské oddělení pro formování československých oddílů při Rudé armádě", které velice úzce spolupracovalo s místním Sovětem. Hašek zde psal komunistické letáky, které byly určeny našim legionářům (některé z nich přímo podepisoval). Přitom se velice aktivně podílel na vzniku čs. rudoarmějské jednotky - organizoval zásobování a zařizoval dodávky zbraní. Přes malý efekt agitace v legiích (přihlásilo se 17 osob) se podařilo jednotku postavit (cca 50 osob) a byla zařazena do 1. sovětského pluku v Samaře.
V bojích o Penzu (28.-29. 5. 1918) proti legiím bojovalo i cca 400 příslušníků čs. revolučního pluku Rudé armády (128 padlo). Do bojů s legiemi o Samaru dne 1. 6. 1918 zasáhli i Haškovi svěřenci. Hašek se také v této době ohrožení účastnil jednání "Revolučního bojového štábu na Samaře". Dne 1. 6. 1918 rovněž vydal "Provolání všem Čechoslovákům", které koncipoval a spolupodepsal "Za výkonný výbor Československé sekce Ruské komunistické strany - J. Hašek". Tento leták byl rozhazován podél trati tak, aby jej nacházeli legionáři.
Po boji u Lipjag dne 4. 6. 1918, kdy Hašek vyjednával za bolševickou stranu o příměří, padla 8. 6. 1918 i Samara. Hašek ještě před jejím obsazením čs. vojskem zničil veškeré písemnosti a téhož dne ze Samary v přestrojení za vesnického tuláka uprchl. Skrýval se v týlu čs. legií a snažil se několikrát přejít na sovětskou stranu. To se mu podařilo teprve v druhé polovině září 1918 u Simbirska.
Dne 25. 7. 1918 byl na Haška vydán zatykač následujícího znění: "Polní soud čs. vojska vydává tímto na základě návrhu veřejného žalobce zatykač na Jaroslava Haška, býv. člena redakce "Humoristických listů" v Praze, býv. dobrovolce 1. čs. pluku Jana Husa, redaktora Čechoslovana v Moskvě, člena redakce časopisu soc.dem.kom. Pochodeň v Moskvě, organisátora československého rudého vojska v Samaře, obviněného z opakovaného zločinu velezrady na československém národě. Všem příslušníkům revolučního hnutí se přísně ukládá kdekoli a kdykoli ho zatknout a dopraviti pod silnou stráží k polnímu soudu československého vojska."
Dne 15. 8. 1918 vznikla z jednotek operujících v prostoru Kazaně 5. armáda - rudá (cca 9000 mužů).
Dne 16. 10. 1918 byl Hašek jako spolehlivý bolševik delegován politickým oddělením "Revolučního vojenského sovětu východní fronty" (později 5. armády) jako pomocník do Bugulmy. Jeho úkolem bylo nastolit v této politické funkci sovětský řád ve městě. Dne 28. 12. 1918 byl Hašek jmenován spolupracovníkem politického oddělení 5. armády.
Od počátku roku 1919 působil Hašek v Ufě, kde byl politickým oddělením 5. armády pověřen vedením tiskárny a vydáváním komunistických novin "Naše cesta" (Náš puť). Spolupracoval zde i s časopisem "Rudá Evropa" (Krasnaja Evropa).
Dne 12. 1. 1919 se z Haškovy iniciativy sešla schůze čelných představitelů zahraničních komunistů nacházejících se v Rusku. Na tomto setkání byla založena "Zahraniční komunistická strana (bolševiků)", jejím sekretářem byl zvolen Hašek. Ten i nadále pořádal přednášky a agitoval mezi zajatci pro vstup do Rudé armády.
V březnu 1919 byla Ufa dobyta Kolčakovskými vojsky a Hašek uprchl do Belebeje. Do Ufy se vrátil až 9. 6. 1919, kdy ji opět dobyla 5. armáda. Dne 20. 6. 1919 byl Hašek jmenován vedoucím "Rakousko-uherského sovětu vojenských a dělnických zástupců v Ufě". Tuto funkci vykonával až do poloviny srpna, kdy odjel do Čeljabinska, který byl Rudou armádou obsazen 24. 7. 1919. Zde vydával komunistické noviny "Rudý střelec" (Krásnyj strelok). Šlo o přejmenované noviny "Naše cesta". Hašek v této tiskárně vykonával funkci sekretáře stranické buňky. Současně byl i mluvčím tiskařů politického oddělení 5. armády.
Na počátku března 1920 bylo vytvořeno "Centrální československé byro agitace a propagandy při ÚV RKS(b)", jehož úkolem bylo co nejrychleji připravit komunisty k nasazení v ČSR, aby tak byla maximálně posílena levice. Komunisté procházeli před vysláním přípravnými komunistickými kursy v Kyjevě a byli vybavováni komunistickou literaturou. Ještě v roce 1919 takto do ČSR odjelo 132 komunistických agentů. Aktivním spolupracovníkem "Centrálního byra" byl již od jeho vzniku Hašek.
Od července 1919 přednášel Hašek v politických kursech 5. armády a současně aktivně pracoval v hnutí zahraničních komunistů. Z jeho iniciativy založená "Zahraniční komunistická strana" byla v té době (červenec 1919) přímo přičleněna k politickému oddělení 5. armády, její název byl změněn na "Zahraniční sekce politického oddělení 5. armády". Dnem 5. 9. 1919 se tato sekce změnila v "Internacionální oddělení 5. armády", šéfem obou výše uvedených složek byl Hašek. Ve funkci pracoval celý rok, což svědčí o tom, jaké důvěře se těšil. Ve své funkci zejména napomáhal vytvoření jednotek Rudé armády ze zahraničních dobrovolníků.
V prosinci se Internacionální oddělení přesunulo z Čeljabinska do Omska, kde bylo až do dubna 1920, poté sídlilo v Krasnojarsku a od června 1920 v Irkutsku (v té době například připravovali turecké dobrovolníky na výzvědnou činnost a teroristické akce v Turkestánu - opět řídil Hašek). Současně jeho oddělení trvale pracovalo na pokusech o rozvrácení čs. legií, které v té době vytvářely týl Kolčakovy armády.
Od jara 1920 připravovalo Haškovo oddělení organizaci zvláštních zahraničních sekcí bolševické strany. Jako první, již v únoru 1920, vznikla pochopitelně sekce československá.
5. 4. - 30. 6. 1920 vykonával Hašek funkci předsedy stranického výboru celé 5. armády.
Dne 15. 5. 1920 se v Krasnojarsku oženil s A.G. Lvovou, politickou pracovnicí 5. armády (pozn.: se svojí původní ženou žijící v Československu se předtím ovšem nerozvedl).
Dne 13. 9. 1920 byl Hašek jmenován náčelníkem organizačního oddělení politického oddělení 5. armády. Tuto funkci vykonával až do svého odjezdu do ČSR.
V říjnu 1920 se stal Hašek zástupcem náčelníka politického oddělení 5. armády. Protože tento byl nepřítomen, byl Hašek fakticky nejvyšším politickým funkcionářem Rudé armády na celé Sibiři!!! To svědčí o mimořádné důvěře, kterou u bolševiků měl!!!
1920 byl odeslán stranickými orgány zpět do ČSR. Sám odjet nechtěl. O tom, jak si představuje svůj pobyt v ČSR, napsal: "Přijedu tam namazat záda celé slavné české vládě s takovou energií, jaké jsem přivykl vidět a prožít v zápase naší 5. armády se sibiřskou reakcí…" (citováno podle publika J. Křížka - viz seznam literatury).
24. 9. 1920 uvolněn ze svých funkcí u 5. armády
23. 10. 1920 všechny funkce odevzdal,
17. 11. 1920 přijel do Moskvy, kde bylo mezitím rozhodnuto, že Hašek bude stranicky pracovat na Kladensku.
Jako významný komunistický pracovník byl Kominternou okamžitě odeslán do ČSR (bez absolvování kurzů).
26. 11. 1920 opustil Moskvu a s falešnými doklady odjel přes Narvu, Tallin a Štětín do ČSR. Do Prahy přijel dne 19. 12. 1920.
Vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu se po čase usadil v Lipnici nad Sázavou, kde dva roky po návratu do ČSR zemřel.
Použité prameny a literatura:
Vojenský historický archív - Praha
Kmenový list Jaroslava Haška
Poslužný legionářský spis Jaroslava Haška
Ančík Z.: O životě Jaroslava Haška, Praha 1953
Kolektiv: Červenobílá armáda, Praha 1967
Křížek J.: Jaroslav Hašek v revolučním Rusku, Praha 1957
Komentář:
Shrneme-li všechny tyto informace, dojdeme k závěru, že bolševik Jaroslav Hašek, opěvovaný levicový intelektuál, byl mimo svoji literární činnost obyčejný dezertér a zrádce českých legionářů právě vznikající Československé republiky, tehdy bojujících v Rusku až do roku 1920. V Lipnici nad Sázavou, kam se v r. 1920 přistěhoval, byl znám jako notorický alkoholik a takový byl i jeho konec. Vypověděly mu ledviny a zemřel dne 3. ledna 1923. Když se komunisté násilně uchopili moci v únoru 1948, začali vynášet a oslavovat tohoto pochybného literáta jako hrdinu. Zavedli na jeho oslavu tzv. Haškovu Lipnici, kam každoročně přijíždělo mnoho našich významných herců a spisovatelů. Tyto nesmyslné, politicky motivované komunistické akce korunovali tím, že odstranili v Lipnici nad Sázavou pomník, který stál pod hradem a byl věnován hrdinům z 1. světové války. Postavili ho legionáři a sokolové a snad právě proto byl komunistům solí v očích. Navíc však došlo k tomu, že na místo tohoto pomníku umístili bustu bolševika Jaroslava Haška.
Jaká je to veliká potupa pro bývalé padlé hrdiny a legionáře, kteří se přičinili o vznik Československé republiky. Do dnešního dne nikdo v Lipnici nedokázal, aby bývalý pomník, které komunisté odhodili na smetiště starého hřbitova, byl znovu dán na původní místo pod hradem, kam patří.
Jak dlouho budeme ještě čekat, než se konečně na Lipnici probudíte?
. | 3. října 2007 v 16:11 | 
Zde hledá
Co Cech to bolsevik. Fuj!