Pravda o spisovateli Jaroslavu Haškovi

3. října 2007 v 15:12 | Ross Hedvicek
Zpracovali:. Eduard Stehlík, Míla Sýkora
Přehled významných životních dat:

Jaroslav Hašek (* 30. 4. 1883 Praha, + 3. 1. 1923 Lipnice nad Sázavou)
1899 - 1903 Obchodní akademie
17. 2. 1915 odveden v Praze, zařazen k 1. náhradní rotě IR 91 v Českých Budějovicích,
náhradní prapor 91. pluku přesunut do Mostu nad Litavou (Bruck 30 km od Vídně),
zařazen do 11. pochodové setniny (velitel Oblt. Rudolf Lukáš)
XII. pochodového praporu - velitel hejtman Sagner, odjezd na ruskou frontu, zde upadl dne 24. 9. 1915 do zajetí (v Halíči).
Do léta 1916 v ruském zajetí (tábor Dárnice u Kyjev), přihlásil se do čs. legií v Rusku,
29. 6. 1916 přidělen k záložní rotě v Kyjevě, lékařskou komisí prohlášen za neschopného řadové služby, zařazen jako písař ke štábu 1. čs. pluku Mistra Jana Husa
12. 7. 1916 odveden od pluku a přeřazen ke Správě čs. spolků na Rusi. Působil jako
emisař náborové komise v Kyjevě - agitoval v zajateckých táborech pro vstup
do čs. legií.
V Rakousko-Uhersku proti Haškovi soudní řízení pro vlastizradu.
23. 4. 1917 Hašek přeložen za trest zpět k pluku, zařazen jako prostý střelec k 7. rotě
1. pluku,
4. 5. 1917 ke spojovacímu oddílu čs. brigády,
17. 5. 1917 ke kulometnému oddílu záložního praporu,
24. 5. 1917 ke kulometnému oddílu 1. pluku,
2. 7. 1917 se zúčastnil bitvy u Zborova a následných postupových bojů čs. střelecké brigády,
15. 7. 1917 přidělen do kanceláře 1. pluku
říjen 1917 sekretář plukovního komitétu - spolupráce s časopisy "Čechoslovan" a "Čs. voják",
15. 11. 1917 přidělen do redakce "Čechoslovana" až do 24. 2. 1918, kdy vyšlo poslední číslo - spolupracovník redakce (kritizoval v něm např. zrušení vánoc, které provedli bolševici), autor řady protibolševických článků - zejména v prosinci 1917 a v lednu 1918.
Při ústupu čs. legií z Ruska se rozhodl pro setrvání v Rusku k čs. jednotkám se nepřipojil - tedy fakticky dezertoval.
Koncem února 1918 přešel Hašek do řad "Československé sociálně-demokratické strany dělnické v Rusku".
Od poloviny března 1918 spolupracoval s moskevskou skupinou českých a slovenských komunistů (do Moskvy přijel v 1. polovině března).
V březnu 1918 se také stal členem Bolševické strany (přesné datum vstupu do strany není možno zjistit, nikde není uvedeno).
Pro komunisty představoval Hašek vítanou posilu, protože byl dokonale obeznámen se životem v legiích, o kterém do té doby komunisté vůbec nic nevěděli.
Počátkem dubna 1918 oznámil oficiálně pobočce Československé národní rady na Rusi vystoupení z čs. vojska (legií). Moskevská pobočka OČSNR jeho dopis obdržela dne 8. 4. 1918.
Duben 1918 - rozsáhlá agitace moskevských komunistů v legiích, hlavně v Penze, od 12. 5. 1918 vydáván v Penze časopis "Československá rudá armáda", do kterého od samého počátku Hašek přispíval.
V dubnu 1918 přijel Hašek do Samary. Zde spolu s českými komunisty zřídil "České vojenské oddělení pro formování československých oddílů při Rudé armádě", které velice úzce spolupracovalo s místním Sovětem. Hašek zde psal komunistické letáky, které byly určeny našim legionářům (některé z nich přímo podepisoval). Přitom se velice aktivně podílel na vzniku čs. rudoarmějské jednotky - organizoval zásobování a zařizoval dodávky zbraní. Přes malý efekt agitace v legiích (přihlásilo se 17 osob) se podařilo jednotku postavit (cca 50 osob) a byla zařazena do 1. sovětského pluku v Samaře.
V bojích o Penzu (28.-29. 5. 1918) proti legiím bojovalo i cca 400 příslušníků čs. revolučního pluku Rudé armády (128 padlo). Do bojů s legiemi o Samaru dne 1. 6. 1918 zasáhli i Haškovi svěřenci. Hašek se také v této době ohrožení účastnil jednání "Revolučního bojového štábu na Samaře". Dne 1. 6. 1918 rovněž vydal "Provolání všem Čechoslovákům", které koncipoval a spolupodepsal "Za výkonný výbor Československé sekce Ruské komunistické strany - J. Hašek". Tento leták byl rozhazován podél trati tak, aby jej nacházeli legionáři.
Po boji u Lipjag dne 4. 6. 1918, kdy Hašek vyjednával za bolševickou stranu o příměří, padla 8. 6. 1918 i Samara. Hašek ještě před jejím obsazením čs. vojskem zničil veškeré písemnosti a téhož dne ze Samary v přestrojení za vesnického tuláka uprchl. Skrýval se v týlu čs. legií a snažil se několikrát přejít na sovětskou stranu. To se mu podařilo teprve v druhé polovině září 1918 u Simbirska.
Dne 25. 7. 1918 byl na Haška vydán zatykač následujícího znění: "Polní soud čs. vojska vydává tímto na základě návrhu veřejného žalobce zatykač na Jaroslava Haška, býv. člena redakce "Humoristických listů" v Praze, býv. dobrovolce 1. čs. pluku Jana Husa, redaktora Čechoslovana v Moskvě, člena redakce časopisu soc.dem.kom. Pochodeň v Moskvě, organisátora československého rudého vojska v Samaře, obviněného z opakovaného zločinu velezrady na československém národě. Všem příslušníkům revolučního hnutí se přísně ukládá kdekoli a kdykoli ho zatknout a dopraviti pod silnou stráží k polnímu soudu československého vojska."
Dne 15. 8. 1918 vznikla z jednotek operujících v prostoru Kazaně 5. armáda - rudá (cca 9000 mužů).
Dne 16. 10. 1918 byl Hašek jako spolehlivý bolševik delegován politickým oddělením "Revolučního vojenského sovětu východní fronty" (později 5. armády) jako pomocník do Bugulmy. Jeho úkolem bylo nastolit v této politické funkci sovětský řád ve městě. Dne 28. 12. 1918 byl Hašek jmenován spolupracovníkem politického oddělení 5. armády.
Od počátku roku 1919 působil Hašek v Ufě, kde byl politickým oddělením 5. armády pověřen vedením tiskárny a vydáváním komunistických novin "Naše cesta" (Náš puť). Spolupracoval zde i s časopisem "Rudá Evropa" (Krasnaja Evropa).
Dne 12. 1. 1919 se z Haškovy iniciativy sešla schůze čelných představitelů zahraničních komunistů nacházejících se v Rusku. Na tomto setkání byla založena "Zahraniční komunistická strana (bolševiků)", jejím sekretářem byl zvolen Hašek. Ten i nadále pořádal přednášky a agitoval mezi zajatci pro vstup do Rudé armády.
V březnu 1919 byla Ufa dobyta Kolčakovskými vojsky a Hašek uprchl do Belebeje. Do Ufy se vrátil až 9. 6. 1919, kdy ji opět dobyla 5. armáda. Dne 20. 6. 1919 byl Hašek jmenován vedoucím "Rakousko-uherského sovětu vojenských a dělnických zástupců v Ufě". Tuto funkci vykonával až do poloviny srpna, kdy odjel do Čeljabinska, který byl Rudou armádou obsazen 24. 7. 1919. Zde vydával komunistické noviny "Rudý střelec" (Krásnyj strelok). Šlo o přejmenované noviny "Naše cesta". Hašek v této tiskárně vykonával funkci sekretáře stranické buňky. Současně byl i mluvčím tiskařů politického oddělení 5. armády.
Na počátku března 1920 bylo vytvořeno "Centrální československé byro agitace a propagandy při ÚV RKS(b)", jehož úkolem bylo co nejrychleji připravit komunisty k nasazení v ČSR, aby tak byla maximálně posílena levice. Komunisté procházeli před vysláním přípravnými komunistickými kursy v Kyjevě a byli vybavováni komunistickou literaturou. Ještě v roce 1919 takto do ČSR odjelo 132 komunistických agentů. Aktivním spolupracovníkem "Centrálního byra" byl již od jeho vzniku Hašek.
Od července 1919 přednášel Hašek v politických kursech 5. armády a současně aktivně pracoval v hnutí zahraničních komunistů. Z jeho iniciativy založená "Zahraniční komunistická strana" byla v té době (červenec 1919) přímo přičleněna k politickému oddělení 5. armády, její název byl změněn na "Zahraniční sekce politického oddělení 5. armády". Dnem 5. 9. 1919 se tato sekce změnila v "Internacionální oddělení 5. armády", šéfem obou výše uvedených složek byl Hašek. Ve funkci pracoval celý rok, což svědčí o tom, jaké důvěře se těšil. Ve své funkci zejména napomáhal vytvoření jednotek Rudé armády ze zahraničních dobrovolníků.
V prosinci se Internacionální oddělení přesunulo z Čeljabinska do Omska, kde bylo až do dubna 1920, poté sídlilo v Krasnojarsku a od června 1920 v Irkutsku (v té době například připravovali turecké dobrovolníky na výzvědnou činnost a teroristické akce v Turkestánu - opět řídil Hašek). Současně jeho oddělení trvale pracovalo na pokusech o rozvrácení čs. legií, které v té době vytvářely týl Kolčakovy armády.
Od jara 1920 připravovalo Haškovo oddělení organizaci zvláštních zahraničních sekcí bolševické strany. Jako první, již v únoru 1920, vznikla pochopitelně sekce československá.
5. 4. - 30. 6. 1920 vykonával Hašek funkci předsedy stranického výboru celé 5. armády.
Dne 15. 5. 1920 se v Krasnojarsku oženil s A.G. Lvovou, politickou pracovnicí 5. armády (pozn.: se svojí původní ženou žijící v Československu se předtím ovšem nerozvedl).
Dne 13. 9. 1920 byl Hašek jmenován náčelníkem organizačního oddělení politického oddělení 5. armády. Tuto funkci vykonával až do svého odjezdu do ČSR.
V říjnu 1920 se stal Hašek zástupcem náčelníka politického oddělení 5. armády. Protože tento byl nepřítomen, byl Hašek fakticky nejvyšším politickým funkcionářem Rudé armády na celé Sibiři!!! To svědčí o mimořádné důvěře, kterou u bolševiků měl!!!
1920 byl odeslán stranickými orgány zpět do ČSR. Sám odjet nechtěl. O tom, jak si představuje svůj pobyt v ČSR, napsal: "Přijedu tam namazat záda celé slavné české vládě s takovou energií, jaké jsem přivykl vidět a prožít v zápase naší 5. armády se sibiřskou reakcí…" (citováno podle publika J. Křížka - viz seznam literatury).
24. 9. 1920 uvolněn ze svých funkcí u 5. armády
23. 10. 1920 všechny funkce odevzdal,
17. 11. 1920 přijel do Moskvy, kde bylo mezitím rozhodnuto, že Hašek bude stranicky pracovat na Kladensku.
Jako významný komunistický pracovník byl Kominternou okamžitě odeslán do ČSR (bez absolvování kurzů).
26. 11. 1920 opustil Moskvu a s falešnými doklady odjel přes Narvu, Tallin a Štětín do ČSR. Do Prahy přijel dne 19. 12. 1920.
Vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu se po čase usadil v Lipnici nad Sázavou, kde dva roky po návratu do ČSR zemřel.
Použité prameny a literatura:

Vojenský historický archív - Praha
Kmenový list Jaroslava Haška
Poslužný legionářský spis Jaroslava Haška
Ančík Z.: O životě Jaroslava Haška, Praha 1953
Kolektiv: Červenobílá armáda, Praha 1967
Křížek J.: Jaroslav Hašek v revolučním Rusku, Praha 1957
Komentář:
Shrneme-li všechny tyto informace, dojdeme k závěru, že bolševik Jaroslav Hašek, opěvovaný levicový intelektuál, byl mimo svoji literární činnost obyčejný dezertér a zrádce českých legionářů právě vznikající Československé republiky, tehdy bojujících v Rusku až do roku 1920. V Lipnici nad Sázavou, kam se v r. 1920 přistěhoval, byl znám jako notorický alkoholik a takový byl i jeho konec. Vypověděly mu ledviny a zemřel dne 3. ledna 1923. Když se komunisté násilně uchopili moci v únoru 1948, začali vynášet a oslavovat tohoto pochybného literáta jako hrdinu. Zavedli na jeho oslavu tzv. Haškovu Lipnici, kam každoročně přijíždělo mnoho našich významných herců a spisovatelů. Tyto nesmyslné, politicky motivované komunistické akce korunovali tím, že odstranili v Lipnici nad Sázavou pomník, který stál pod hradem a byl věnován hrdinům z 1. světové války. Postavili ho legionáři a sokolové a snad právě proto byl komunistům solí v očích. Navíc však došlo k tomu, že na místo tohoto pomníku umístili bustu bolševika Jaroslava Haška.
Jaká je to veliká potupa pro bývalé padlé hrdiny a legionáře, kteří se přičinili o vznik Československé republiky. Do dnešního dne nikdo v Lipnici nedokázal, aby bývalý pomník, které komunisté odhodili na smetiště starého hřbitova, byl znovu dán na původní místo pod hradem, kam patří.
Jak dlouho budeme ještě čekat, než se konečně na Lipnici probudíte?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vanek Vanek | Web | 3. října 2007 v 15:33 | Reagovat

Co Cech to bolsevik. Fuj!

2 . . | 3. října 2007 v 16:11 | Reagovat

Vaňku, ty píšeš tak blbě, jako bys byl z prognosťáku.

3 dg dg | 8. listopadu 2007 v 14:57 | Reagovat

co voda to potok co bosevik to kokot

4 jaroslav n. večerníček jaroslav n. večerníček | E-mail | 13. ledna 2008 v 17:31 | Reagovat

Milý přátelé, popletený Hedvíčku,

Jaroslav Hašek nikdy žádné legie nezradil - ani to nešlo - dobrovolně do nich vstoupil a později z nich ze své vůle vystoupil a dokonce s písemným odůvodněním, které odeslal velení legií. Neutekl před žádným bojem - naopak do poslední kulky Hašek osobně bojoval na frontě s Němci.

Teprve v okamžiku, kdy naopak podle Haška legie zradily boj za českou věc, Hašek legie opustil.

Hašek vstoupil do vojska tzv. dobrovolců (České družiny), protože s nimi chtěl bojovat proti Rakousku za osvobození Českých zemí. Časem se z toho vojska staly čs. legie. Hašek byl názoru, že je třeba jít z Ruska na západ a probojovat se až do Čech. Málokdo ví, že k takové ofenzivě zpracoval i strategický plán, který ovšem marně nabízel. Od počátku byl také v rozepřích s velením - s lidmi, kteří ze závětří politikařili a podle Haška zneužívali legie jen ke svému prospěchu. Viz jeho satira Klub českých Picwicků. Po jejím zveřejnění byl potrestán a šikanován dost ponižujícím způsobem. S velením se rozchází, ale jako voják je v první linii v legendární bitvě u Zborova. Za statečnost dostává medaili sv. Jiří.

Pak následují další rozpory s velením. Legie přecházejí pod velení francouzské armády - z bratrského sboru se stává regulérní armáda a z největších pitomců poručíci, plukovníci i generálové. Legie dostávají rozkaz odjet do Francie. Hašek s posledními jednotkami ještě 1. 3. 1918 bojuje na linii Brjansk Konotop. Pak dostávají i tyto oddíly rozkaz k ústupu.

V momentě, kdy velení rozhodlo o odchodu legií z Ruska, rozhodl se také hašek. Chtěl zůstat v Rusku a bojovat s Němci a Rakušany, probít se do Čech a tam v nejhorším rozpoutat partyzánskou válku. Přestože se před tím rozešel se socialistickou levicí a ostře proti ní vystupoval, opět se k ní vrací. Není v tom nic nelogického. Do té doby mu vadilo že čeští sociální demokraté sedí v zajateckých táborech a nechtějí bojovat. Také komunisté, kteří s Němci a Rakušany vyjednávali mu byli proti srsti.

Doufá, že teď se karta obrátí - revoluce podle něj musí zachvátit i Rakousko.

Po odchodu z legií stále doufá, že se podaří rozhodnutí francouzského velení zvrátit a píše výzvy "Proč se jede do Francie" a také píše otevřený dopis Masarykovi, ve kterém ho zapřísahá "jako vůdce českých revolucionářů", aby zabránil odjezdu do Francie. Jak víme marně. Hašek je chvíli v Moskvě ale jako bývalý legionář je českým komunistům podezřelý a tak odjíždí do Samary. Tady se stavá rudoarmějcem a organizuje nábor dobrovolníků pro boj s Němci.

Jak vidíme - Hašek vstoupil do legií, aby bojoval s Němci a Rakušany a svému přesvědčení byl věrný až do poslední chvíle.

Nebudu už dál rozebírtat detaily - Vývoj událostí ho dovedl až ke vstupu do bolševické strany - celkem logicky mu stana na které stál, tehdy připadla jako ta správná - byť orientovat se ve stranách a mocenských zájmech v tehdejším Rusku bylo prakticky nemožné - správná strana v podstatě neexistovala. Jen v Samaře byli vojska konzervativních Srbů, menševici, eseři, rudoarmějci, ruští anarchisté a další.

V každém případě Jaroslav Hašek byl a zůstal statečným a čestným mužem, věrným svému přesvědčení bojovat za osvobození českých zemí. Na rozdíl od mnoha legionářů nepáchal ani žádná zvěrstva - byť stál na opačné straně linie, vždy kdy to bylo nutné naopak pomáhal zajatým českým legionářům. Ostatně od tohoto mometu nemá žádnou krev na rukou - v Rudé armádě už pak pracuje jen jako organizátor a žurnalista v oddílech zahraničních dobrovolníků. Po Haškově návratu do Československa o tom později svědčily desítky legionářů. Sám Hašek to nikdy neudělal - neobhajoval se, protože to bylo pod jeho úroveň. Zato spousta rychlokvašených revolucionářů a legionářů, kteří ho osobně neznali, na něj útočila jako hejna supů.

Marně - útoky nakonec přestaly, protože se ukázalo, že se ozývá stále víc svědectví v Haškův prospěch a celá hysterie pomáhá vlastně Haškovi.

Pokoušet se dnes znovu o něco podobného je hloupé, pokud tak autor píše jen proto, že je angažovaný antikomunista, rád to dává najevo, ale není schopen si načíst fakta a ty dát do souvislostí.

Je to nebezpečné, pokud tak autor činí, přestože fakta zná. Takový fanatický bojovník s komunisty je stejně nebezpečný jako fanatický komunista. Či spíše jako každý fanatik, který  svůj boj proti, či za něco, nadřadil nad kritické myšlení, toleranci, lidskost.

Musím říct, že pro první případ píšu tento text.

Pro ten druhý případ mám v záloze už jen pár facek. Kdykoli podobného týpka zajatého jakoukoli nenávistí či ideologií potkám.

Podotýkám, že to byla moje zásada za komunistů, kdy většina dnes "statečných bojovníků" držela ústa a krok a zůstala jí i dnes.

Ne kvůli té ideologii.

Ať si každý pitomec bojuje za co chce - ale jen do momentu, kdy si začne otírat sprostou hubu, neřkuli ruce o slušné lidi. O lidi, co se už nemohou bránit, o lidi statečné, poctivé a dobré, kterým třeba takový trouba nesahá ani po podrážku.

Jaroslav Novák Večerníček

5 cnemo cnemo | 14. ledna 2008 v 21:20 | Reagovat

Po Haškovi zbyl Švejk, po Vás zbude jen grafomanská stupidita:)

6 Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy | E-mail | 5. března 2008 v 1:24 | Reagovat

Jaroslav Hašek z Ruska uprchl. Hrozila mu poprava. To prohlásil při návratu do Prahy Zemské správě politické (kontrarozvědka).Dále to zdůrazňuje ve své korespondenci manželce Jarmile. O podrobnostech svého útěku hovořil se svým důvěrným přítelem Janem Mikoláškem, který byl současně i milencem jeho druhé ženy Šůry. Po návratu do ČSR s komunisty nikdy nespolupracoval. Při jeho vystoupeních v kabaretu "Červená sedma" v opilosti bolševíkům sprostě nadával takovým způsobem, že jej majitel podniku musel propustit. Při jednom rozhovoru s Anežkou Hodinovou-Spurnou, jakoukoli spolupráci s KSČ odmítal a slíbil jí pouze, že bude psát pro "Rudé právo". Prohlašoval o ní, že prý je "ohnivzdorná čarodějnice". Ona jej zase častovala definicí jako "největšího zrádce bolševické revoluce". Více je možné se o tom dočíst v mé knize "Die Abenteuer des gar nicht braven Jaroslav Hašek - Legenden und Wirklichkeit", 4. vydání. Bohužel pouze v němčině. Žádné nakladatelství v ČR o knihu neprojevilo zájem.

7 baqneholb baqneholb | E-mail | Web | 6. června 2009 v 23:15 | Reagovat

ezrnx1  <a href="http://olxaxsutvwrx.com/">olxaxsutvwrx</a>, [url=http://rtsnbswolnwn.com/]rtsnbswolnwn[/url], [link=http://mrmnxyhiwxqk.com/]mrmnxyhiwxqk[/link], http://mtbuhucthdth.com/

8 VLK VLK | 9. února 2010 v 20:22 | Reagovat

Legionáři se na vzniku ČSR nezasloužili vznikla by i bez nich, tím nepopírám jejich zásluhy, svět se o nich dozvěděl až bojem proti bolševikům. V textu je uveden zatykač na Haška, nechápu na základě čeho (republika ještě neexistovala) mohl být obviněn, navíc jako jako bývalý legionář tedy dobrovolník. To taky vydávali zatykač na každého Čecha bojujícího v Rakousko-Uherské armádě?

9 Burberry Totes Burberry Totes | E-mail | Web | 5. července 2011 v 9:33 | Reagovat

Thanks for taking time for sharing this article, it was excellent and very informative.

10 polo ralph lauren polo ralph lauren | E-mail | Web | 5. srpna 2011 v 9:57 | Reagovat

polo ralph lauren

11 Mulberry Bags Mulberry Bags | E-mail | Web | 16. července 2012 v 9:34 | Reagovat

Mulberry bag sale tote is actually a true mark of The uk??utes fashion and also distinctiveness.

12 Jeseter Jeseter | E-mail | 8. června 2013 v 18:41 | Reagovat

Je smutné, že je adorován člověk, který v žádném případě nemůže být příkladem pro mládež. Alkohol, bigamie (jako Dr. Rath), dluhy a v neposlední řadě vystoupení proti čs. legionářům, tedy krajanům. Psát uměl, o to nic - ale jak psávalo Rudé Právo - komu to sloužilo, soudruzi? Oslavovat tuto bolševickou prodejnou osobu - je v dnešní době - chucpe! Večerníčkovy pindy to jen dokazují.

13 jarda večerníček jarda večerníček | 23. července 2013 v 13:57 | Reagovat

Milá Jesetere - blbce jako ty zbožńuju
pokud chceš cokoli komentovat, nauč se to hochu. Nelíbí se ti moje fakta? Napiš přesně v čem se pletu.
Pokud argumenty nemáš a jen pindáš protože jsi zakomplexovaný blb, drž hubu.
Nejen kvůli mě. Kolem zlomyslných a zákeřných lidí jako ty, jsou vždy nablízku facky. Anonym sice snese hodně, ale myslím že lidi jako ty se nakonec profláknou i v reálu.

[12]:

14 Jeseter Jeseter | E-mail | 23. července 2013 v 16:42 | Reagovat

Vážený pane! Co umíte ještě kromě urážek a nadávek? Ano, ještě tak fackovat a případně zavírat ty, kteří s Vámi nesouhlasí, že! O Haškově úloze toho vím dost, ale diskutovat s nějakým vulgárním individuem nemá cenu.

15 Jirka Holan Jirka Holan | 1. ledna 2014 v 18:50 | Reagovat

[4]:Pane Večerníčku: Hašek byl těžký alkoholik. Již před začátkem války u něj došlo k začínající degradaci osobnosti vlivem závislosti na alkoholu. Jinými slovy: polovinu toho co činil, si ani nepamatoval.
Od Dobrovolnických revolučních oddílů v Rusku (název Legie vznikl až po válce) normálně sběhl, (předtím nadělal podobných pitomostí více) dopis  s tím, že končí, sice napsal, ale jaksi hodně zpětně. Je vidno, že netušíte, co jsou to vojenské řády. Pokud nerozumíte termínu, jež se později nezýval svémocné vzdálení, a nechápete pranic co to obnášelo za válečného stavu, je diskuse s Vámi zcela bezpředmětná.
Bolševik cílevědomě používal vyvrhely, alkoholiky, sadisty, vrahy a podobná individua jako pořádkové síly a čím větší lump, tím vyšší funkce. Na vysoké funkce se nedostal nikdo, kdo neměl ruce až po ramena od krve. Musel napřed soudruhy přesvědčit, že patří k nim, namočit se a pak nemohl vycouvat.

Dále: v československém sboru museli velit samí pitomci jak píšete, proto taky Čechoslováci všude proti přesile  bolševiků  vítězili. Všichni byli pitomci, jenom ožrala Hašek letadlo.

Hašek sice fyzicky po odchodu z od čs. sboru nebojoval, ale že by nikoho nevraždil? Jakožto nejvyšší bolševický politický představitel na Sibiři, jímž nějakou dobu byl, musel posílat na smrt řádově desetitisíce nevinných lidí. Přečtěte si Alexandra Solženicyna. Až pak diskutujte, když o látce něco víte, prosím.

Slova Haška, když měl odejet z Ruska do nově vzniklé ČSR: "Přijedu tam namazat záda celé slavné české vládě s takovou energií, jaké jsem přivykl vidět a prožít v zápase naší 5. armády se sibiřskou reakcí…" hovoří za vše. Ale jen pro někoho, kdo se o historii zajímá.

16 gideoni gideoni | Web | 17. června 2015 v 14:53 | Reagovat

pro celkový rozvoj ukázat mona, a tak mohli být lepší, ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama