Březen 2007

"Yetti faktor" v ceskych presidentskych volbach

24. března 2007 v 18:54 | Ross Hedvicek
Nase spratelena osoba z vedeni ODS, ktere jsme "vtipne a originalne" dali kryci jmeno Deep Throat nam pred chvili zatelefonovala a sdelila nasledujici:
Prazsky primator a prvni mistopredseda ODS Pavel Bem odjel vcera v tajnosti do Himalaji, aby se tam pokusil mezi 5. az 15. kvetnem 2007 vystoupit na Mount Everest. Pomerne dlouha doba stravena v Himalajich pred vlastnim vystupem bude slouzil k aklimatizaci, coz je spravny pristup odkoukany od Reinholda Messnera, ktery by mel prispet k finalnimu uspechu. Ceskoslovensti horolezci z doby komunismu tuto vyhodu nemeli, protoze rezim, prestoze poustel ven jen komunisticke horolezce, je i tak na delsi dobu ven nepustil - takze aklimatizace zadna. Proto tam treba Jozef Psotka v roce 1984 zmrzl.
Dle naseho zdroje je cela akce v rezii ODS a je naplanovana za ucelem zpopularizovani Bema pro ucely jeho zvoleni prezidentem Ceske republiky. V Cesku nezalezi na tom, jaky clovek onen kandidat na prezidenta je, zda proti nemu je i prase charakter, v Cesku je dulezite, aby byl kandidat "popularni". Statusu "popularity" mezi "lidem" bude dosazeno timhle kouskem s Mount Everestem. Z vice zdroju mame potvrzeno, ze clenove Bemova horolezeckeho tymu maji narizeno Bema dostat na vrchol, "i kdyby ho tam meli vynest v krosnach na zadech!" (ostatne Bem vazi jen 45 kilo brutto i s pytlem). Za to je po navratu cekaji mista v dozorcich radach ruznych firem, penize od anonymnich darcu z Madagaskaru a jine sladkosti.
Po ocekavanem viteznem navratu z vrcholu Mount Everestu bude Pavel Bem (= ODS) s velkym naskokem nejpopularnejsi osoba v Ceske republice, kdyz tedy nepocitate nezvolitelne nezletile primitivy z televiznich poradu. Jeho popularita bude sahat od poplivanych hospod nekde na Sumave az do nejfajnovejsich prazskych restauraci vlastnenych ruskou mafii, podobne jako to bylo s hokejisty a brankarem Haskem - heslo "Hasek na hrad!" si jiste pamatujete. Bem bude celebrita (= politicky pouzitelna celebrita) v Cesku dosud nevidanych rozmeru.
A prijde cas presidentskych voleb, ktere ODS jiste chce obsadit "svym clovekem". Zde jsou dve moznosti. Pokud bude Vaclav Klaus v te dobe porad "udrzitelny" v mezinarodnim meritku, bude mit dostatecnou domaci "popularitu" a nijak se jeste vice nezkompromituje a neznemozni vic nez ted, pak bude ODS podporovat Klause na druhy termin a nova "celebrita" Bem bude muset pockat az po Klausovi. Ovsem pokud Vaclav Klaus bude pokracovat ve svem soucasnem kursu a zesmesnovat sebe i Ceskou republiku zpusobem, kterym cini ted - pak prijde Bemova chvile. Podotykam, ze v soucasne dobe je Vaclav Klaus "persona non-grata" v Bilem dome, v zebricku popularity je hned za Hugo Chavezem a Ahmadenijadem a pokud vubec dostane vstupni viza do USA, pak je mu dovoleno vystupovat jen na vystavach dobytka (=volove a kravy). Fotografie Klause z vystav dobytka v kovbojskem klobouku probehly ceskym tiskem a jsou volne k videni.
Takze at uz to bude pro pristi prezidentsky termin a nebo az ten dalsi - jiste je uz ted, ze Pavel Bem (pokud ho donesou z vrcholu Cumulangmy v poradku) bude po Klausovi pristim prezidentem. Vyslap na Mount Everest bude rovnez slouzit jako prilezitost udelat z Bema velikeho sportovce a "Macho mana" a vymazat ci oslabit v jeho image ty stale pretrvavajici drby a famy o jeho homosexualite. To jsem si prosim nevymyslel, to je mi sem hlaseno kazdou chvili a ostatne to neni nic tak neobvykleho - mame to i v Americe - byvaly guverner New Jersey James McGreevey (ten se uz priznal a rezignoval) a ted i prezidentsky kandidat John Edwards (jeste se nepriznal). Oba dva jsou normalne zenati s zenskou! To jsou veci, co?
Ja sam ostatne proti homosexualum nic nemam, jsou vzdy pekne stihli, maji dobrou fyzickou kondici a udrzuji daleko vyssi hygienicke navyky nez bezny cesky umasteny a nemyty buran z hospody s dratenym Svejkem na zdi. Otazkou je, kdyz se Cesi jako narod nedokazali prenest pres anti-semitismus a narodnostni sovinismus (Nemci), jak budou celit homofobii?
Ale uz musim jit - mam tady telefon z Ceska. Vola mi Deep Throat.

I pro vás si přijdou chlapi v kožených kabátech

23. března 2007 v 14:28 | Ross Hedvicek
Jsem dostatečně starý na to, abych si pamatoval poválečnou módu kožených kabátů. Kožený kabát, většinou hnědý, jen někdy černé barvy, naháněl strach a byl spojen se spoustou asociací. Údajně to bylo oblíbené oblečení příslušníků gestapa (ty jsem osobně nezažil, ty druhé ano) a komunistické gestapo to jen převzalo - metody, konfidenty, kabáty, všechno. Já vím, že jsem často obviňován z generalizace a to plačící čeští vlastenci nemají rádi, já ale považuji generalizaci za docela efektivní analytickou metodu. V hnědém koženém kabátě málokdy vězel někdo obtloustlejší, téměř vždy to byl člověk poválečně hubený, střední postavy, ostře řezaných rysů, jako z těch zfalšovaných fotografií Lidových milicí z února 1948, vždy to byl kuřák. Na hlavách měli tihle týpkove rádiovku a nebo bekovku, tyrolské klobouky úplně zmizely - byla by to příliš silná asociace s německým gestapem a naši grázli se přece jen chtěli trošinku odlišit, aspoň vizuálně.
A téměř vždy měli chlapi v kožených kabátech služební motocykl (ano prosím, SLUŽEBNÍ). To si vy mladí vlastenci už nepamatujete, vy si nepamatujete ani spartaka, natož Jawu 500 Ogar, tak buďte zticha, odpusťte si neinformované komentáře a čtete, ať se něco dozvíte. Motocykly musely být v té šílené zemi přihlášeny i na vojenské správě, kdyby náhodou váleční štváči z Vólstrítu chtěli zničit výdobytky míru v JZD Kojetín, tak majitel motocyklů Jawa 250 pérák a nebo CZ 125 kývačka musel osobně přijet na vojenskou správu do Přerova a odevzdat motorku armádě, aby na ní vojáci mohli uniknout na Ukrajinu a zaujmout obranné pozice. Tohle nařízení platilo snad až do osmašedesátého roku. Chlapi v kožených kabátech ovšem měli své stálé motocykly, většinou dvouválce třistapadesátky a pětistovky. Tmavočervené barvy - jiná se nedělala. Chlapi v kožených kabátech byli vždy připraveni skočit na motorku a odejet na "aparát" (že nevíte co to byl "aparát"?) hlásit splnění plánu v orbě, jet sbírat štafetové kolíky, oznámit kolik místních kulaků bylo "vyakčněno", kolik jich "dobrovolně" vstoupilo do JZD, kolik jich bylo posláno kopat uran a kolik jich raději odešlo pracovat do VZKG a NHKG.
Móda kožených kabátů skončila taky okolo osmašedesátého, kdy byla vystřídána módou světlých textilních kabátů, kterým se říkalo baloňáky, protože kdysi byly údajně vyráběny z balónového plátna. Já nevím, já bych v takovém balónu letět nechtěl. Chlapi v balónových pláštích trochu přibrali na váze, ale jinak to byli stejná prasata, jako ti chlapi v kožených kabátech. Původní chlapi v kožených kabátech pochopitelně trochu zestárli, odložili kožené kabáty do skříní a nafasovali šedivé uniformy příslušníků závodní stráže a začali sloužit jako vrátní v různých národních podnicích.
Jednou jsem se stal předmětem písemné stížnosti velitele závodní stráže Stanislava Kubáně (střední postava, hubený, kuřák, ostře řezaná tvář, kožený kabát ve skříni) řediteli Jaromíru Příkopovi, protože jsem údajně Kubáně poslal do prdele přesto, že byl ve službě! (Mimo službu to bylo dovoleno.) Jistěže to nebyla pravda, nic takového bych si nedovolil! Všechno jsem popřel a Příkopa mi písemnou stížnost ukázal. Začínala slovy "Vážený Soudruh Řediteli!" (s velkým S a velkym R). Příkopa předvolal Kubáně, mne pokáral ("Za co, soudruzi? Za co?" vzkřikl jsem) a Kubáňovi řekl, ať mu už nepíše blbé stížnosti. Využil jsem okamžiku a ještě před ředitelem jsem se otázal Kubáně, proč píše Soudruhu Řediteli s velkými písmeny, když to má být s malými. Kubáň nezaváhal ani vteřinku a vysvětlil, že je to proto s velkými písmeny, protože Příkopa je velký ředitel a taky velký soudruh.
Na chlapy v kožených kabátech jsem si vzpomněl v souvislosti s omezováním svobody projevu v blogu Respektu. Přestože mé články čte tisíce lidí, zastalo se mne jich tak možná deset. Zbytek je potichu. Jistě je vám znám citát Martina Niemöllera - velmi typická středoevropská postava, napřed byl kapitánem německé ponorky v první světové válce, pak se stal farářem, který podporoval Hitlera a byl sám nacisty oslavován, pak se postavil proti nacistům, po válce zůstal farářem, ale takovým komunistickým, dostal od SSSR Leninovu cenu míru v 1967 - prostě takový německý Pithart - který napsal v roce 1945:
First they came for the Communists,
and I didn't speak up,
because I wasn't a Communist.
Then they came for the Jews,
and I didn't speak up,
because I wasn't a Jew.
Then they came for the Catholics,
and I didn't speak up,
because I was a Protestant.
Then they came for me,
and by that time there was no one
left to speak up for me.
Můj překlad je:
Napřed si přišli pro komunisty,
ale neříkal jsem nic, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro židy,
ale neříkal jsem nic, protože jsem nebyl žid.
Pak přišli pro katolíky,
ale neříkal jsem nic, protože jsem byl protestant.
A pak přišli pro mne,
a tou dobou už nezbyl nikdo
kdo by se za mne ozval.
Tím chci říci, že pokud to budete pořád trpět mladým neokomunistům, starým exkomunistům a spolupracovníkům StB (ověřte si to laskavě na http://www.cibulka.com ,že nekecám), tak i pro vás si přijdou chlapi v kožených kabátech. Nebo baloňácích. Už brzo.

Co mi rekla kristalova koule...

13. března 2007 v 15:47 | Ross Hedvicek
Byl jsem potesen, kdyz jsem si v ceskem tisku precetl, jak 25 prislusniku Ceske policie bez ostreho streliva vytvorilo neproniknutelny kordon okolo ruzynskeho letiste, aby je tak ochranili pred teroristy. Stalo se tak na pokyn jakesi ceske vedmy (V Cesku maji vedmy? Ja jsem myslel, ze jen nevedmy!), ktera vycetla v kristalove kouli, ze "tam bude nejake strileni". Rozhodne mne prekvapilo, ze Cesi, nejateistictejsi narod na svete a narod nevericich Tomasu (Jak mate dukazy?) se dokazou nadchnout pro neco takoveho.

Sedl jsem tedy do sveho 2006 Mercury Grand Marquis LS stribrne barvy a odjel do Wal-Martu na S.R. 776, kde jsem na sleve ($39.99) zakoupil kristalovou kouli - made in China. Privezl jsem si ji domu, nalestil a polozil ji ve sve knihovne na stul vedle monitoru pocitace - abych to mohl hned zaznamenat, kdyby neco. Zavrel jsem dvere soupacky a zacal vyslech.

"Kristalova koule made in China - do we have a connection?" promluvil jsem ke kouli.

Koule se mirne zamlzila - uvnitr v tom skle - a ozval se hlas Jana Kanyzy: "Jsem na prijmu! Pocuvam! Jake jsou otazky?"

"Zajimalo by mne, kdy uz konecne bude Ceska republika demokratickou zemi a pravnim statem!"

"To je jednoducha otazka!" pravila kristalova koule. "V roce 2039. Akce a reakce a zakon o zachovani energie plati i v tomhle. Ceskoslovensko prestalo byt demokraticke v roce 1939 a trvalo to az do roku 1989. Odbouravani nedemokraticnosti a bezpravnosti trva presne stejne dlouhy cas jakoo trvalo jejich zavedeni. Padesat let. Tudiz 1989 plus 50 je 2039."

"A jak dlouho ta demokracie bude trvat?" nedalo mi se zeptat.

"Tak jako poprve od roku 1918 az 1938 - tak okolo dvaceti let" - potvrdil Kanyzuv hlas z kristalove koule me temne predtuchy.

"A co bude potom?"

"V roce 2050 procento islamskeho obyvatelstva v Holandsku a ve Francii presahne padesat procent. Muslimove voli jen pro muslimy a tak v holandskem a francouzskem parlamentu bude vetsina demokraticky zvolenych muslimskych poslancu, kteri stejne tak demokraticky zmeni zakony Holandska a Francie, tak aby vyhovovaly vetsine obyvatelstva - to je jen demokraticke, ne? Zavladne sharia!"

"Ale co v Cesku?" volal jsem zdesene.

"V Cesku to bude stejne, jen o chvili pozdeji. Cesi jsou znami anti-semite a tak prezidentem bude v te dobe jakysi Vladimir Stwora, anti-semita jako bic a anti-amerikanista jakmysmet. Cesi ho budou uctivat jako stari Slovane drevene buzky v dutinach stromu a budou poradat poute do Prahy, jen aby ho koutem oka zhledli. Hlavou islamske pate kolony quislingu a soucasne i predsedou ceskeho parlamentu bude Imam Darius Nosreti, napul Cech a napul Iranec. Vrcholu popularity mezi ceskou populaci dosahnou tihle dva konoupkove, kdyz pri projevu americkeho prezidenta ve Vidni poslou na hranice ceske (ve svedskem muslimskem Malmo vyrobene) tanky a namiri laufy smerem na Viden. Vnucka herecky Svorcove, Dzamilla Svorcova, k tomu bude prednaset basen "Jak lvove bijem o mrize, insallah insallah!"

"To je neco!" vysychalo mi z toho v hrdle. "A kdo bude tim americkym prezidentem v te Vidni v tom roce 2055 nebo kolik?"

"To bude Ashton Kutcher. A jeho historicky projev ve Vidni (to misto vyberou jeho poradci kvuli historickemu podtextu, Mongolove se v roce 1241 zastavili pred Vidni, Rusove uz ne) proti muslimskemu ovladnuti Evropy se bude jmenovat 'We are Americans. We have guns and we don't give a flying fuck!' Davy ceskych vlastencu budou protestovat na Vaclavskem namesti s hesly 'Ne americkym agresorum!', "Nejsme jako oni!" a 'Pryc s americkymi zakladnami!' a 'Ruce pryc od islamskych bratru!'a 80% obyvatelstva bude podporovat spojeny navrh ODS a CSSD na islamizaci zeme "Cokoliv - jen ne Americany!'"

"Vrat se zpatky k Cesku! Jak to bude vypadat v Cesku?" narizoval jsem kristalove kouli s Kanyzovym hlasem.

"No bude to vypadat jako kdyz skrizis cesky narodni charakter s islamem. Do roku 2100 bude ceska kotlina kompletne islamizovana. Ceske zeny budou dobrovolne-povinne podstupovat genitalni obrizku, za kradez bude usekavana ruka (cesky narod bude narodem jednorukych), na Staromestkem namesti, tak kde maji vydlazdene ty krize na zemi pred radnici, tam se bude znovu popravovat, ale za neveru a takove veci a chram svateho Vita bude z vlastnictvi statu preveden do vlastnictvi prazskeho ayatollaha a stane se mesitou."

"A Cechum se to bude libit?" stale jsem se zdrahal uverit.

"Bude!", pohrdave si odfrkl hlas z kristalove koule. "Budou tvrdit, ze je to presne to, co celou dobu chteli a budou se predhanet, kdo uda vic nevericich psu. Skoly budou premeneny na madrasy a minarety budou zdobit horizonty polabske niziny a hornomoravskeho uvalu. Soubory umelecke tvorivosti a soubory lidovych tancu budou nacvicovat Pisne muezzina a Tak uz mame, co jsme chteli, insallah insallah!"

(Pokracovani priste).

Postupné přiznávání pravdy

8. března 2007 v 23:42 | Ross Hedvicek
Je bohužel smutnou skutečnosti, že když přijde na jejich národní minulost, tak se i jinak normální a sympatičtí Češi okamžitě změní v patologické lháře. Od husitských teroristů, obrozeneckých buditelů, přes Rukopisy královodvorské a zelenohorské, falešné Jiráskovy dějiny, potroublého Nejedlého až po dnešní české "propagandisty" (protože historici to určitě nejsou). Lhaní je v Češích "embedded" jako math-coprocessor v Intel chipu, je to v nich už generacemi natolik zabudované, že sami už své vlastní lhaní nevidí coby lhaní - myslí si, že "na to mají jiný názor" nebo "oni to vidí jinak". Nakonec to dopadá jako na české Wikipedii, kde je zakázáno psát historická fakta o komunistickém Československu, protože přítomni neokomunisté "to vidí jinak".
Když jsem před lety zveřejnil článek "Tušení doktora Součka" a několik článků následujících, které se jen okrajové zaobíraly nijak neutajenými a nikoliv novými záležitostmi okolo zrůdných mengelovských a pseudovědeckých československých komunistických "vědců" na lidech, pochopitelně jsem netušil, jakou jsem vlastně utrhl lavinu. Českoslovenští vlastenci vřískali jak čerstvě vylíhnutá housátka, dupali, spílali, plivali a pěstičkami hrozili. Byli i obojetnici "ani ryba ani rak" na plotě sedící - třeba Neviditelný pes ihned vydal rozhořčeně prohlášení o tom, jak hluboce lidsky neodpovědný je ode mne takový článek (a vzápětí na to začal sám na totéž téma psát knihu). Mladofrontovští "investigativci" Navara s Gazdikem ihned po mém článku napsali svůj vlastní, pravící, že jsou to všechno pomluvy a žádný místní soudruh historik to nepotvrdil (v Česku platí, že když to nemáte potvrzené nějakým komunistou, tak to není pravda) a pak hned začali chrlit své vlastní články.
A teď se povedlo pořádně zaškobrtnutí i České televizi. Právě jsem shlédl jejich o tom, jak ČSLA (Československá lidová armáda) ještě v sedmdesátých letech prováděla pokusy s LSD (Lysergic acid diethylamide) na svých vlastních důstojnících - a dokumentovala to promítnutím části filmu, který sami čeští armádní Mengeleové během pokusu natočili. Čtyři pokusní králíci ve starém dokumentárním filmu jsou důstojníci štábu raketového vojska ČSLA (tak to aspoň bylo řečeno ve filmu) v hodnosti podplukovníků (to je vidět). Komentátor pořadu zcela idiotsky tvrdí, že skutečná identita důstojníků není známa, protože byli identikováni čísly jen 1, 2, 3 a 4. Předpokládají, že takovéhle blbosti český divák sežere i s navijákem (asi mají pravdu, sežere). Přitom hloupě řeknou, že to byli důstojníci štábu raketového vojska, hodnosti a tváře jsou viditelné v detailu. Kolik podplukovníků asi měl "štáb raketového vojska ČSLA" v sedmdesátých letech? Dvacet? Třicet? Není možné najít seznam, najít jednoho žijícího, který by podle obličejů poznal ty ostatní? To je detektivní úkol příliš snadný i pro místního esenbáka z Vejprt, vyšetřujícího krádeže slepic! Ovšem, pro reportéra České televize s jeho geneticky zabudovaným lhaním o minulosti je to nerozluštitelná záhada.
Pokusy na zajatých amerických vojácích jsou v pořadu České televize také zmíněny, ale jen takovým zamítavým pohrdavým způsobem z úst jakéhosi armádního "historika". Čas na přiznání tohohle svinstva ještě nedozrál. Možná až za dalších deset let. Možná za víc. Přiznání pokusu na jejich vlastních lidech československým lhářům trvalo třicet let. Takže dalších třicet let asi bude trvat, než se dozvíme, že dělali pokusy i na amerických válečných zajatcích. V Praze ve Střešovicích a ve Slunné ulici. Tam, kde dělali pokusy na svých vlastních lidech. Tou dobou se možná dovíme i detaily o tom, jak Václav Havel vyměnil s KGB svobodu a demokracii Československa za své vlastní prezidentství a o tom, jak Václav Klaus byl agentem KGB. Ale teď ještě ne. Zatím se o tomhle v Česku ještě nesmí mluvit. Všude jinde na světě už se to ví.
Záznam výše zmíněného pořadu České televize je určitě k vidění někde na jejich website - najděte si to tam.
Více překvapivých podrobnosti o historii (dávné i nedávné) české kotliny si můžete přečíst v mé nové knize Sametový tunel, k dostání u vašeho místního knihkupce, když mu omlátíte o hlavu číslo ISBN: 80-86851-61-3. Jinak k dostání není (to víte, Česko!). A nebo si ji objednejte z téhle adresy .

Rikam: "Hmmmm!"

7. března 2007 v 18:56 | Ross Hedvicek
Ondreje Neffa osobne neznam, byt jsme blizkeho veku, ale prestoze jsa "z jineho socialniho prostredi" vedel jsem o nem uz od raneho mladi. Sice mi bylo divne, ze ja musim chodit na vyslechy na StB a on publikuje knizky, ale byl mi sympaticky jak sdilenymi zajmy (fotografie, sci-fi) ci uznavanymi vzory (Verne, Soucek). Pricital jsem to vlivu rodicu ("Snatky z rozumu" podle dila jeho otce jsem tehdy videl i v televizi). A muj otec byl rozkulaceny zemedelec pracujici ve Vitkovickych zelezarnach Klementa Gottwalda. Ono se to podepise i na detech.

Pak cas na dlouhou dobu oponou trhnul a nic az do doby Neviditelneho psa. V te dobe mi na Psu Neff uverejnil desitky clanku, nez mu asi nekdo poradil, aby "byl rozumny" a uz to nedelal. Pak prisla blazniva Splitkova, ktera mne nemohla ani citit, takze utrum a po ni Wagner, kteremu taky nekdo udelal tytyty a po trech clancich jsem prestal existovat. No mrzelo mne to, ale jsem uz velkej - prezil jsem to.

A pred casem mi Neff psal, zda muze pouzit motivu, pripadne celeho meho clanku Tuseni doktora Soucka v jeho nove (dosud nepublikovane) knize. Jiste jsem k tomu rad svolil. Takze historicky uplna ceska idylka.

A pred chvili jsem si listoval v Cibulkove seznamu a hledal nekoho uplne jineho, kdyz tu jsem prisel na linky pravici: Krbova Ljuba, datum narozeni 05.07.1958, kryci jmeno "Ljusa" se dvema zaznamy. Jednou jako Agent (svazek 34169) a podruhe jako Tajny spolupracovnik (svazek 3416901). A kdyz jsem se poptal, tak mi bylo receno, ze mne ten chuligan Rejzek stejne predbehl.
Takze ted doufam, ze je to nejaka uplne jina Ljuba Krbova a ze se muj clanek nebude dnes vecer diskutovat u Neffu pred spanim v posteli. Bylo by to hezke, kdyby to byl nekdo jiny. Protoze pokud ne, pak nevim co na to rict.

A nebo rikam: "Hmmmm!"

Pokroucené paragrafy v Česku

7. března 2007 v 17:25 | James Jakoubek
Pokroucené paragrafy v Česku
Oznamujeme Vám, že jméno a příjmení, jako jediné údaje nalezené o Vás v označeném článku na tomto serveru jakož i v mnoha dalších odkazech, nelze v tomto případě považovat za osobní údaj ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Podle § 3 odst. 1 pak není dána působnost zákona a tím ani Úřadu. (cely dopis je na http://dvoranaslavy.blogspot.com)
Známý kritik sametůry české, Ross Hedvíček, se stal terčem mládežníků, "Wikipedistů" českých. Tito bdělí strážcové komunistické demagogie zveřejnili na t.zv. Wikipedii české množství výmyslů, urážek a zhovadilostí o osobě pana Hedvíčka. Ostatně, nic jiného od čecháčků očekávati ani nelze. Tvorové tito mají hulváctví, lhaní a podvody zakódované v genech.
Ross na činnost mládežníků stížnost podal, třebaže si musel být vědom marnosti tohoto počínání. Výňatek z odpovědi ouřadů českých, ukázka to současného nihilismu českého, je citován v úvodu.
Zde lze jen podotknout, že ouřady české svobody slova pečlivě dbající (včetně orgánů justičních) v případech těchto se drží zásady kdy "nezáleží CO kdo píše, ale KDO co píše". Viz nedávný příběh z análů justice české:
Ve městě Vejprty vydává jistý pan Josef Kadlec místní noviny s názvem "Zpravodaj". Jde o lokální tisk, celkem osm listů formátu A4, náklad 400 výtisků. Mezi pravidelné rubriky patří sloupek čtenářů, kteří tak mají možnost reagovat na dění ve městě. A právě tato rubrika jest přímo klasickou ukázkou, kterak si čecháčkové představují "svobodu slova" .
Před časem, před volbami v roce 1998, otiskl pan Kadlec v této rubrice příspěvek jistého Petra Hladkého, který pro úplnost stojí za to citovati celý:
Zajímavých seznamů je víc.
Myslím, že není nezajímavé porovnat seznam kandidátů do komunálních voleb s jinými veřejnými seznamy. Třeba se seznamem dlužníků a nebo se seznamem bývalých spolupracovníků StB, který lze najít na Internetové adrese http://stb.promedia.cz/. Zde jsou uvedeni i spolupracovníci označeni jako "Důvěrník", kteří se, podle vysvětlení ministra vnitra nejspíše jakousi administrativní chybou, dnes mohou prokázat čistým lustračním osvědčením. Pokud by vás tato problematika zajímala, můžete navštívit naši internetovou kavárnu a sami si najít co pořebujete vědět. P. Hladký.
Tolik celý text. Pod ním byla na ilustraci otištěna fotografie obrazovky internetové adresy uvedené v článku a mezi zobrazenými jmény spolupracovníků StB pak bylo možno číst jméno Emanuel Andrš.
Pán shodného jména sídlí též ve Vejprtech a ve zmíněných volbách kandidoval do městského zastupitelstva. Kterak mudrosloví české praví: Potrefená husa zakejhá, tak tedy velice hlasitě zakejhal i pan Andrš. Vyzbrojen svým údajným negativním lustračním osvědčením podal na autora článku Petra Hladkého trestní oznámení za pomluvu. Vyšetřovatel případ prozkoumal a dospěl k závěru, že o trestný čin vůbec nejde. Svůj závěr zdůvodnil:
"….. jde o otištění veřejně přístupné stránky sítě Internet. Uvedené jméno, příjmení a data narození je bez specifikace rodného čísla a bydliště, tudíž nelze určit, že se konkrétně jedná o osobu oznamovatele. Rovněž v lustračním zákoně č. 451/1991Sb. není uveden název "Důvěrník", tudíž v podstatě vydané lustrační osvědčení tuto možnost nevylučuje …"
Případ pro normálně uvažující lidstvo zřejmý a uzavřený. Jsme ale v "sametovém" Česku, místě známém pod pojmem Absurditán. Pan Andrš zřejmě věděl co činí, neb se se závěrem policejního vyšetřovatel nesmířil a případ hnal dál. Protože ale na autora článku již nemohl, podal trestní oznámení na vydavatele Zpravodaje pana Kadlece. A aby se vyhnul normálně uvažujícímu policejnímu vyšetřovateli ve Vejprtech, odebral se přímo ke krajskému soudu v Ústí n/Labem. Stalo se 16. listopadu 1998. Jestli si někdo myslí, že soudy v Česku pracují pomalu a těžkopádně, kterak mnozí poukazovali kupř. na případ jistého Grebeníčka Aloise jehož bylo prakticky nemožné k soudu dostat, tak jest na omylu velikém. Přesně deset týdnů po podání trestního oznámení, 25. ledna 1999, se se zločincem Kadlecem Josefem konal soud. Tam jistá "samosoudkyně" - funkce tato v normální civilizované společnosti naprosto neznámá a povahou samou navýsost absurdní - usoudila, že Josef Kadlec pověst pana Emanuela Andrše značně poškodil, neb:
"…. zveřejnil ve svém Zpravodaji článek Petra Hladkého ve kterém je pan Emanuel Andrš přímo(!!) označen jako spolupracovník StB v kategorii Důvěrník kterým on nikdy nebyl, o čemž svědčí lustrační osvědčení MV ČR ze dne 25.3.1993. Navrhovatel uvádí, že on byl veden ve spisech StB jako osoba nepřátelská. Odpůrce sice uvedl, že on za článek Petra Hladkého nenese odpovědnost, neb dle tiskového zákona má povinnost otisknout názory a připomínky spoluobčanů. Rovněž, že nejde o žádný seznam, ale o foto internetové adresy, při čemž nikde není nikým řečeno, že navrhovatel je spolupracovníkem StB. Soud (tedy přesněji "samosoudkyně" Jana Nováková) tento názor ale odmítl, neb dle § 10. zákona č. 81/1966 za periodický tisk odpovídá vydavatel a je na poškozené osobě zda podá žalobu proti vydavateli či autorovi článku a nebo oběma. … Soud zjistil, že navrhovatel není evidován jako osoba uvedená v zákoně 451/1991 a proto má právo na ochranu své občanské cti a lidské důstojnosti.
Závěr - odpůrce je povinnen do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit omluvu ve Zpravodaji a navrhovateli uhradit částku 4,869 Kč. JUDr. Jana Nováková, v.r., samosoudkyně.
Komunistické uvažování soudružky soudkyně se zde nezapře. V zákoně kterým se ohání (451/1991) se pojem "důvěrník" vůbec nevyskytuje, což konstatoval již policejní vyšetřovatel, tudíž je logické že stěžovatel pan Andrš 1) jako "důvěrník" uveden být nemůže, což jej ale 2) jako "důvěrníka" StB nevylučuje. Jednoduchá úvaha tato byla tak nějak nad chápání vážené soudružky "samosoudkyně". Zde ještě stojí za to upozornit na zcela absurdní a idiotské zdůvodnění a to především použití zákona z dob hluboké totality, z roku 1966, který měl za účel stíhat kdejakého žurnalistu za zveřejnění čehokoliv, co mohlo cenzorům náhodně utéci. Jinými slovy, "komunistická právní kontinuita" zabedněného bolševika JUDr. Pavla Rychetského, t.č. na Ústavním soudu republiky České, v praxi.
Pan Josef Kadlec proti tomuto, de-facto (i když dle byzantských zákonů českých nikoliv de-jure) protiprávnímu "rozhodnutí" - viz citovaný již nález policejního vyšetřovatele v téže věci - samosoudkyně JUDr. Jany Novákové podal odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Opět justice česká zareagovala přímo bleskově. Nečekalo se obvyklá léta, ale jen necelé čtyři měsíce. A nechápavost a zabedněnost soudružky samosoudkyně Novákové Jany se projevila i tam. 27. května 1999 další "samosoudkyně", JUDr. Naděžda Žáková v plném rozsahu potvrdila rozsudek své kolegyně ze soudu krajského a to dokonce bez možnosti odvolat se dále.Tak na vás, holoubkové….!
Odsouzenému zločinci Josefu Kadlecovi nezbylo, než se podvolit sametové spravedlnosti české a za "urážku na cti" panu Emanuelovi Andršovi se jednak veřejně omluvit a navíc, vyplatit částku 4,896 Kč. Na tolik je tedy dnes v Česku ceněna "občanská čest osob bývalému režimu nepřátelských".
Zbývá zde ještě uvést, kdo to ten Emanuel Andrš vůbec je. Dostal se mě do ruky opis vlastnoručně psaného životopisu dotyčného pána. Byl psán nedlouho před Velkou sametovou, když se on ucházel u v životopisu nejmenované organizace o zaměstnání. Nevím, zdali tento životopis četly samosoudkyně Nováková či Žáková kterým si uražený Andrš tolik stěžoval za urážku na cti a sám sebe uváděl pojmem "osoba bývalému režimu nepřátelská". Povídání životopisné jest dosti dlouhé, převládá v něm chlouba nad množstvím úspěchů ve stranické činnosti a na poli budování socialistické společnosti dosahované soudruhem Andršem a pak trpké rozčarování, údiv a výčitky nad nevděkem Rodné Strany, neb mu v roce 1970 při výměně stranických legitimací, nebylo členství v KSČ obnoveno. Dle všeho, snaživý a uvědomělý soudruh Andrš někomu vyššímu příliš šlapal na paty a onen či oni "vyšší" využili příležitosti a neodbytného šplhouna se při této vhodné příležitosti zbavili. On ale i přes tento nevděk nadšeně komunismus v ČSFR budoval dál. Text je zakončen výčtem jeho předsednictví v různých organizacích identifikovaných zkratkami, které jsou ale pro nás "zrádné emigranty" příslovečnou španělskou vesnicí. Zde jest zkrácený výtah:
Narodil jsem se v dělnické rodině dne 24.3.1940. Po vyučení v roce 1959 jsem nastoupil zákl. voj. službu u Pohraniční stráže a po základním výcviku a službě na hranici v roce 1959 nastoupil do Vojenského učiliště Pohraniční a Vnitřní stráže v Bruntále. V roce 1961 jsem byl vyřazen jako poručík a nastoupil na Karlovarské brigádě PS jako zástupce velitele roty pro věci politické. V roce 1960 jsem se stal členem KSČ, před tím v ČSM kde mě byl udělen za aktivní činnost Čestný diplom ČSM. V roce 1961 mě byl za dosavadní práci udělen snímek u rozvinuté zástavy jako nejvyšší vojenská odměna. Mimo to jsem též pracoval or r. 1962 v MNV Loučná, nejprve jako člen komise, pak člen rady MNV, pak tajemník MNV Loučná. Po celou tuto dobu jsem pracoval i ve stranických funkcích a jako člen celoútvarového výboru KSČ a předseda ZO KSČ.
Zbytek textu je zde (clanek byl prilis dlouhy).